Omlouvám se

Tak, teď pár informací o tom, proč nepíši. Není to proto, že jsem se na vás vykašlal. Spíš nemám vůbec čas. Pustil jsem se totiž do projektu, který zahlcuje většinu mého dne, a rozhodně to není nic snadného. Projekt je to takový, že jsem začal psát svoji první doopravdickou knihu.  Nejsem na to sám, ale pomáhá mi pár lidí, kteří opravují případné chyby v pravopise.
  Nebudu vám zatím říkat o čem kniha bude. Nechci prozrazovat nic co se toho týče. Jen mi přišlo správné se ozvat, a říct vám proč nepíši. Opravdu mi věřte, že kdyby to šlo, kdyby šlo vymyslet nějaké rozumné téma na článek do mého blogu a zároveň psát román, tak ode mne máte příspěvky každý den. Ono to ale nejde, bohužel.

Knihu píši na psacím stroji co jsem nedávno dostal, a musím říct, že je to tisíckrát příjemnější než na počítači. Nebolí mě z toho oči a napíši toho mnohem víc. Navíc to kouzlo toho je dokonalé. Jediné co před sebou mám tak stroj, papíry a voňavý čajík s kávou.
  Napsal jsem už docela dost stránek, a baví mě můj příběh. Vžil jsem se do něj natolik, že jím žiji. Myslím na mé postavy neustále, a přemýšlím jak se bude jejich příběh odvíjet. Je to dle mého názoru pěkný román, a bude vám povědomý z mé tvorby. Nebudu nic víc prozrazovat, jen řeknu, že některé z mých povídek byli tak složité příběhem, že se na povídky nehodily. A právě tento fakt mě dohnal k tomuto činu.

Samozřejmě budu moc rád za vaši podporu, a kdyby jste chtěli, mohl bych vám některé z mých polotovarů sem ofotit, a vy by jste na vyvíjení děje mohli také mít svoji zásluhu. Je to ale jen na vás.
  Mimochodem jsem přemýšlel, že je toho na mě hodně. A aby jste nepřicházeli o mé články, připojím sem ještě jednoho administrátora. Není to ale úplně jisté.
  Asi jsem to už zmiňoval, ale jsem na dovolené a s připojením je to tu děs. Je to další důvod, proč teď články nevycházejí tak často.

Jsem stále s vámi, a myslím na vás. S blogováním jsem rozhodně nepřestal a nikdy nepřestanu. Já se nevzdám. Mým snem je být spisovatel a strojní inženýr zároveň, a mě se to podaří.

Tak to by bylo asi všechno, a přeji vám hezké odpočinkové dny milí čtenáři!

Read More

Káva (CHILL)

Ahoj, tak dneska to bylo stejně tak děsné, jako včera. Byl to pěkně namáhavý den plný písemek a nudného učení, a jediné co je na něm pozitivního, tak že jím pro mě začínají prázdniny - na naší škole se moc ředitelského volna nevyužívá, tak jsme rádi za každý den co do školy nemusíme. Jeli jsme s rodinou k příbuzným do Severních Čech, kde to úplně miluji. Ve vesnici Chřibská je zkrátka klid a mohu tu uvolnit všechny mé myšlenky. Je tu to správné ticho jak na čtení, tak na psaní.

Ze školy jsem dnes odešel v pět hodin odpoledne, a hned po ní si mě vyzvedli rodiče s tím, že už jedeme. Ani jsem si nestihl oddechnout a naobědvat se. A k tomu všemu jsem celý den nejedl. Nejedl jsem kvůli dvou hloupostem. Tou první je, že jsem ráno tak trochu zaspal, a tím pádem jsem se nestihl nasnídat. A za druhé jsem hned poté jsem zjistil, že svačina, kterou mi mamka připravila, se mi nevejde do tašky kvůli učebnicím - dnes jsem jich musel mít o něco více kvůli konzultačním hodinám.
  Potěšující ale bylo, že mi můj milovaný tatínek vyzvedl psací stroj z Prahy, a proto teď mohu psát tak, jako lidé dříve, a díky té autentičnosti mít i lépe uvolněné oči a mysl. Jen mě mrzí, že jsme jaksi nedomyslely inkoustovou pásku, a ta dopisuje.

Severní Čechy jsou nádherné místo, je tu nádherná příroda. Každý den chodím na menší procházky, a přemýšlím nad spoustou věcí. Teď budu přemýšlet nad tím co dále psát, a věřím že na něco skvělého určitě přijdu.

Když už jsem dostal ten psací stroj tak mě napadlo, že bych si mohl s někým z vás (kdo by chtěl) psát i klasické dopisy. Myslím, že by to bylo perfektní, protože je to něco nevídaného a zároveň je to něco, čeho si pak člověk mnohem více váží. Mohli bychom společně opět prožívat ten pocit, kdy se těšíme na to až nám od dotyčného něco přijde, a na to co napíše.
  Tak kdo by chtěl, napište mi na moji emailovou adresu.

Read More

Dobrou noc

Položte hlavu do svých měkkých polštářů, a zavřete oči. Myslete na to, že každý den skrývá mnoho nových věcí. Že to nejste vy, kdo spravuje váš osud. Karty jsou rozdané, a hraje se podle nich.

  Chybí vám láska nebo cokoliv jiného? Další den vám to může přinést. Ani netušíte, kolik spojitostí se stane každý okamžik našeho života. Zítra můžete potkat chlapce či dívku, kteří se později třeba stanou vaší spřízněnou duší, a zaplní tu druhou část vašeho já. Tu část, nad kterou teď přemýšlíte se zavřenýma očima, než usnete. Nebojte se ty oči ráno otevřít, každý den je nový začátek! A pamatujte, že nic se neděje jen tak. Vše má svůj vyšší účel. A pokud jste přišli o něco, co vás činilo šťastnými, znamená to, že přijde ještě něco lepšího. Existuje totiž někdo, kdo miluje každého člověka. Někdo, kdo nás rád vidí šťastnými, a stará se o nás. Vždy nám dává druhou šanci, jen my si vybereme tu horší.

  Spěte sladce, a myslete optimisticky.

To jen tak narychlo, pro pozitivní spánek mí milí čtenáři:-)

Read More

Mé představy a cíle pro skvělý život!

Tak mě čím dál častěji napadá, jak přesnou představu mám o mém budoucím bytě. Já bych totiž raději bydlel v bytě, než v domku, ale je to každého věc, a kdyby mi někdo nabídl i hezký domek, tak samozřejmě neodmítnu. Nicméně zpět k mé představě.

Já miluji fialovou barvu, a všechny jí podobné. Ono je to možná spjaté s moji povahou romantika, a vůbec mi to nevadí. Já si myslím, že tyto barvy jsou pro každou domácnost příjemné. Co se pak týče večera, svíčky jím dodají to správné kouzlo.
  V bytě chci mít žluté světlo, je nejpříjemnější pro mysl, dle mého. Sám mám teď u sebe v pokoji úsporné žárovky, které vrhají modré světlo a nedá se u toho skoro ani číst.
  Nábytek bych samozřejmě ladil do černého a lesklého, maximálně bych ho zkombinoval s bílou, ale to vše. To jsou takové elegantní barvy, a jsou dokonalé.
   Předem už vím, že bych se více než na televizi díval do knížek (samozřejmě je také četl). Moc rád bych dbal také na přítelkyni, ale žádná zatím není!
  Ach já se tak těším až budu mít svůj život. Určitě ale chci bydlet v nějakém větším městě, někde kde to "žije". Já mám rád modernu, takže proto. Třeba Praha by byla super, no tam už budu studovat.

Už si jen představuji jak si se svoji přítelkyní (budoucí) lehnu na pohovku, zapálím svíčky, a budu jí vískat ve vlasech. U toho si budeme krásně povídat, nebo jí budu předčítat z knížky. Někdy, když budu psát, si představuji jak bude sedět vedle mě opřená hlavou o rameno, a radit mi, jak celý příběh či článek vylepšit.
A aby to nebyla nuda, tak samozřejmě budeme chodit na večeře, a večer si pouštět krásné filmy.
  Já už jen čekám, kdy mi nějakou dívku Bůh cvrnkne do života. nějakou tu podle mých představ. Jsem dva měsíce bez holky a chybí mi to, nejsem ten typ co by vydržel příliš dlouho bez lásky.

Mohl bych se utlouct večerními procházkami, a povídáním při koukání na hvězdy. A to samé pociťuji také při myšlence na povídání doma, u svíček při pohledu na nějakou moderní průhlednou stěnu, s výhledem na ty dokonalé hvězdy. K tomu cítit aromatickou vůni nějakého dobrého čaje, nemluvě o vůni partnerky.
  Co může být lepšího, než takové klidné večery, v krásném prostředí a s úžasnou dívkou. Proto studuji obor, který není pro mě až tak zábavný, a úplně odbočuje od literární tvorby.... Já studuji obor strojírenství, a to jen proto, že peníze jsou za to slušné, a práci máte vždycky a všude. Je to sice těžké, ale nic co by se se snahou nedalo zvládnout. K tomu všemu mám v plánu jít dále na ČVUT do Prahy, a to už to pak o penězích bude úplně jiné. A kdo ví, třeba se prosadím i jako dobrý spisovatel, ale nebudu naivní.

Budu to mít ještě hodně těžké, těžší než jsem měl doteď. Ale za to mám přesné představy o budoucnosti, a věřím si. Mám cíle, kterých chci dosáhnout, a dosáhnu! Bude mi to za to stát.
  Je lepší na sobě v mládí dřít, a zbytek života si užívat. Než si užívat mládí, a zbytek života se trápit, a nejen sebe, ale i svoji rodinu.

Read More

Jaderná energie a pohodlí

Je skvělé přijít domů, do vyhřívaného bytu, a rozsvítit si. Sednout si, a uvařit pomocí rychlovarné konvice výborný čaj, u kterého čtu mé oblíbené knížky. Elektřina je úžasná věc, a uhlí je málo. To znamená, že žádné uhelné elektrárny brzy nebudou. A čím si budete svítit pak ? Zapálíte si louče předpokládám.

Spoustu lidí je proti atomovým elektrárnám, že prý jsou nebezpečné pro prostředí a znečišťují ho. No nemyslím si že více než uhelné elektrárny, právě naopak. Žádné jedovaté výpary se při běžném provozu do nebes nevypouští, a nenarušují tak ozonovou vrstvu jedovatými látkami. Uhelné elektrárny ale ano, a to denně.

Atomová elektrárna narušuje prostředí jen v katastrofických případech, rovnajících se explozi elektrárny Chernobyl. To se nestává pravidelně, a při dnešní technice bych se toho tolik neobával. Kdežto uhelné elektrárny v běžných případech vypouštějí do prostředí spoustu nečistot, a ohrožují nás daleko více.
  K tomu všemu uhlí dochází, atak už nebude čím plnit kotle. Čím budeme vyrábět elektřinu potom, když ne uranem, plutoniem,...? Odpověď by byla: "Větrné elektrárny, vodní elektrárny, sluneční panely hňupe." Bylo by ale naivní si myslet, že by jsme tímto způsobem vyrobily dostatek elektřiny pro sedm miliard lidí. A já doma nehodlám žít jako ve středověku.

Bůh nám dal poznat jadernou energii k dobrým účelům. Jako první jsme jí využily roku 1945 na sežehnutí zemského povrchu zbraněmi, to je ale špatný účel. Ten dobrý jsou Jaderné elektrárny. Nebojme se jich, a vložme důvěru do techniky. Zanedlouho bude vyvinuta i termonukleární elektrárna, a věděli jste, že při termonukleární explozi se vyzařuje pouze záření rovnající se z detektoru kouře ? Je to neškodné.
  Tyto energie nám zkrátka mohou v mnohém pomoci, a není zapotřebí stavět po světě tolik elektráren. Já si myslím, že s těmito energiemi bude svět nakonec čistější.

Nic víc bych k tomuto tématu asi neřekl. Je to jednoduché. Podporuješ Jadernou energii ? Budeš svítit. Nepodporuješ ? Nesviť si.
  To vzkaz všem zelenáčům světa: Když nechcete mít s technikou tolik společného, žijte tedy v lese, v zimě a ve tmě. Tam si objímejte své stromy a nepleťte se nám do našeho pohodlí.
 

Read More

Emoce

Emoce jsou důležitou součástí každého z nás a nikdo bychom je neměli zadržovat. Projev citů nás mnohdy posune dál, a dokáže vyřešit nebo ujasnit mnoho věcí. Začnu city, které jsou pro nás nejpohodlnější:

Radost má mnoho podob, protože se můžeme radovat například z dárku, z úspěchu, ze života, z cizí radosti a tak dále. Já osobně zažívám radost docela často, protože až na pár výjimek mám nejlepší život jaký si mohu přát. Především díky mé rodině, která mi dává všechno.
  Má maminka je skvělá osobnost, díky které máme doma pořád více než čisto. Je povoláním sestřička, a tak to u nás doma vypadá tak, že máme daný jasný systém. Má to sice své nevýhody u kterých to pak končí ostrými hádkami z obou stran, ale více výhod. Oba jsme totiž poněkud výbušní. Nebyla ale doba, kdy by jsme se neusmířily, a nakonec si i nepomáhali.
  Chce to hodně sebezapření když se jdu za ní omluvit, ale výsledek je pak sladší než med. Pokaždé se mé slzy protlačují ven, nevím jestli z toho vzteku nebo z toho, že mi je líto co se stalo. Nejspíš obojí. Poté ale nastává ta harmonie lásky, kdy se obejmeme a večer strávíme naprosto klidný. Svou matku mám moc rád, když se hádám s někým jiným, tak ona je ta, kdo se mě zastává zuby nehty. Ona je ta co se za mě přimlouvá u všech, co se mi snaží způsobit "potíže". Vždy mě třeba překvapí i nějakým skvělým kusem oblečení, či výborným jídlem. Jsem rád za to, jaká je.
  Můj táta je taktéž výbušný, ale hádáme se jen kvůli tomu, že se hádám s někým jiným. Jinak si rozumíme moc. Někdy se mi ale zdá, že nepochopí situaci přesně tak, jaká doopravdy je, a z malého komára se stane velbloud. Konflikty s ním ale nikdy nekončí jinak, než že se on omlouvá mě a dává mi obrovský proslov o tom, proč co a jak bylo. Pak se omluvím i já jemu, a zbytek dne je skvělý.
  Mí bratři jsou ti, kvůli kterým vzniká většina hádek. Jsou mladší než-li já, a jsou to dvojčata. To je pak jasné, že strany nejsou úplně vyrovnané, a v konfliktech u rodičů vyhrávají oni. Já jsem pak ten "špatnej". Jenže to už nemám za potřebí se jimi zabývat. Když jim někdo ubližuje, nebo jim nadává, tak se jich samozřejmě zastanu. Tím to ale končí, jsou mi ukradení. Nebyli by ale, kdyby se ke mě chovali lépe, a trochu jako k rodině.
  Celkově je moje rodina moc fajn a myslím si, že jsem i dobře vychovaný.
  Další druh radostí je pak z dárků a věcí, které dostáváme. Každý člověk rád dostává nové věci. To máme vryté od malička.
  Radost z úspěchu je mimořádná věc. Schválně si řekněte jaký to je pocit se s něčím chlubit. Nejednou jsem se radoval z mého výtvoru, či úspěchu ve škole, nebo ve společnosti. Miluji ten pocit kdy můžu za svými rodiči přijít, a povědět jim, co jsem dnes dokázal. Sledovat jejich mimiku a poslouchat co říkají stojí za to. Není to ale jen u rodičů. Své úspěchy slavím i s přáteli, kterých ale bohužel není mnoho. Nemám mnoho přátel, kteří by byli podobní jako já, a se kterými bych si rozuměl. Vyrůstám v malém městě a je to docela handicap.
  Radost ze života je nejčastějším pocitem u mě. Já si totiž dokážu udělat chvíle, kdy si i v ten nejnáročnější den řeknu, že je naprosto dokonalý, a těším se na něco, aniž bych věděl na co. Já se pokaždé na něco těším, pokaždé si najdu něco pěkného, co mě teprve čeká. Myslím si, že toto by měl mít každý člověk. Každý by se měl na něco těšit.  Říká se, že když člověk tento pocit zažívá, tak čas neutíká. Já si ale myslím, že to není vždy úplně tak. Já když se na něco těším a odpočítávám dny, tak je až neuvěřitelné jak rychle to uteče. Někdy mi přijde, že dokážu ovládat rychlost času, a třeba to tak je.

Dalším pocitem je láska. Pro mě je to tak silný pocit, až nevím jak ho ovládat, a co si o něm myslet.       Počáteční pocit když se do někoho zamiluji je přesně to, o čem mluvím. Je to sice pěkné, že jsem si našel někoho u koho jsem si řekl "Wau, ta je perfektní!", ale zároveň je to k trápení hodné. Není totiž nikdy jisté, že tu holku budu mít, a tak to pak bolí když odmítne. Raději bych proto tuhle část přeskočil. Jsou ale lidi, kteří ji přeskakují nezdravě často, a mají jen holky co se jim líbí, nikoli holky do kterých by se zamilovali. A pak to dopadá tak, že o ně při odmítnutí nebojují dále a jdou hledat další. A to není pěkná vlastnost. Ve shrnutí jsem teda ale rád, že pocit zamilovanosti stále prožívám.
  Ve fázi vztahu a lásky je to pak nejkrásnější. Když někoho milujeme, a víme že je po našem po boku, že je jen náš. To je tak krásný pocit, pro který by jsme udělaly cokoliv. Je to veliké štěstí najít si někoho úžasného a nakonec ho mít. Mě se to stalo několikrát. To co přišlo pak, je ale tou nejhorší fází.
  Bylo naivní si myslet, že to vydrží napořád, když je tak moc krásná a přece jen bydlí jinde. Sice jsme se vídali, ale to byli prázdniny. V pomyšlení, že by se nám do toho pletla škola nás pak zamrazilo. Nicméně ona byla ta co to pak ukončila, a i přesto že jsem věděl jak to dopadne, tak jsem si škubal vlasy a byl jsem nesnesitelně otravný. Tak otravný, že není šance ji získat zpátky. To je chyba, ze které jsem se doufám poučil. Vždy je naškodu být horlivý.

A teď ty city, které bych ze svého života vykopal:

Smutek a vztek můžeme hodit do jednoho. Ono to spolu docela vlastně souvisí. Vždy se buď s někým pohádáme a ze vzteku uděláme něco, čeho pak litujeme a jsme smutní. Nebo jsme naopak smutní z nějaké věci a dáváme to za vinu sobě nebo jiným v podobě naštvanosti. Jsou ale samozřejmě chvíle, kdy jsme jen smutní, nebo jen naštvaní. To ale nezažívám úplně tak často.
  Já osobně když se s někým na kom mi záleží pohádám, tak zažívám dva druhy pocitů. A to teda ty, že jsem smutný z toho, že jsem něco mezi námi pokazil, nebo lituji sebe a jsem smutný, protože daná osoba něco udělala mně. U lidí na kterých mi nijak nezáleží, jsem jen naštvaný nebo se lituji.
  Myslím si, že by jsme si své názory nahlas prosazovat měli, nikoli ale příliš horlivě, jak už jsem řekl. Vše jde s klidem, a jde to lépe. A ti lidé co mají potřebu se s vámi hádat, jsou hloupí. A proto buďte také v klidu, hlavně z důvodu, že nad hlupákem nevyhrajete.

Kdyby nebyl hněv a hlavně smutek, nebylo by za co bojovat. A to je pravda. Jednoduše řečeno kdyby nebyl smutek, lidé by spolu moc ve vztazích nevydrželi a chovali se zle, protože by neměli co ztratit. Nic špatného by je nečekalo, a ničeho by si nevážily.

Omlouvám se za chyby, je to sepsané na rychlo. Pokud se vám článek líbil tak dejte like, nebo sdílejte:-)

Read More

Dnešní den a podzim (CHILL)

Ranní vstávání mi působí docela potíže, no komu ale ne. I přesto, že jsem se dnes mohl prospat o hodinu déle, probudil jsem se do tmy. Ranní tmy, která patří do podzimních a zimních časů mezi hlavní symboly. Já osobně mám tmu velice rád. Zvláštní ale je, že jen večer. Jsem asi divný, ale opravdu na mě večerní tma působí pohodově a romanticky, možná proto, že jediné co přichází po ní, je další tma.

Dnešní ráno bylo něčím zvláštní. Provázel mě stejný pocit jako by bylo volno, a já nemusel do školy. Opak je ale pravdou. Nicméně cesta autobusem byla ještě kouzelnější, než ranní pocit. Obloha byla nádherně světle modrá a svítilo docela prudké sluníčko, které osvětlovalo poslední travnatá místa a chránilo je před před začínajícím mrazem. Dávalo jim poslední chvíle života. Já opět seděl zády k řidiči a poslouchal hudbu, která mě začínala motivovat do školy. Ta pak utekla ohromně rychle. Tak rychle, že si ani nepamatuji její průběh. Ach, celý den byl dnes tak krásný. Celý den svítilo to samé slunce, aniž by měnilo svoji prudkost, a zdálo se, že ani polohu.
 Ano začíná ten krásný podzim, kdy je svět barevnější, než kdy jindy. A přece to bylo jen pár barev, vyznačujících se pro uschlé listy. Pro listy, které nás obklopují celé ty dny, a při svém padání s větrem hladí po tváři. Není ani zima ani teplo, je tak akorát. Krásná doba pro zamilované páry a fantazii všech, co píšou. Začínáme znovu pociťovat tu večerní radost z domova, kdy jsme v bezpečí a teple, schovaní před všemi vlivy venku. Vedle sebe mít dobrý čaj, a kolem sebe uklidňující hudbu, to je pak ten pravý pocit -  nejlépe s rodinou, nebo přáteli. Někdo je ale rád sám, a tak svůj čas tráví s něčím jiným, a nejlépe u umění.

Dnes když jsem se šel se svou výjimečnou kamarádkou projít kolem řeky a lesa, spatřily jsme divoké prase. Bylo malé, ale ne tak malé aby to bylo mládě. Jediné co dělalo, tak že se válelo na zemi, a rochnilo se svým rypáčkem v zemi. Nás si ani nevšimlo. Bylo nádherné, jako všechna zvířata. Mělo v sobě tu dokonalost všeho živého.
 Když k tomu všemu připojím myšlenku že je pátek, a že mě za chvíli čeká opožděná narozeninová oslava mě a mých bratří, tak mám tu nejlepší náladu co mohu mít. Jsem rád že mohu napsat něco dalšího, nad čím vypíšu své pocity z dnešního dne.

Dnes jsem spatřil svou první kritiku na mé články, a bylo moc příjemné ji číst, protože jsem se konečně dočkal oněch důležitých rad, které mě posouvají stále dál a dál. Proto bych chtěl i vás povzbudit, aby jste se připojily k diskuzi o tomto blogu a vypisovali do komentářů své názory.
 Protože mi přijde jako málo se vyjadřovat písemně, tak nejspíš začnu natáčet i menší videa na různá témata. Dnes mám prostě nádhernou náladu, a děkuji za to dnešnímu dni. Podzim není barevný jen v listech, ale i v citech a myšlenkách které fouká něžný vítr do našich hlav.
A co vy ? Máte rádi podzim ?

Read More