Nedávno jsem byl na jednom "semináři", a jedno z témat mě docela zaujalo. Pojednávalo o lidském srdci ne jako o orgánu, ale tedy jako o části lidské povahy. Nebudu zde zmiňovat jaký seminář to byl a kdo ho vedl, protože si myslím, že je to úplně zbytečné.
Lidské srdce je doopravdy celé naruby. Možná hodně dříve nebylo, ale nyní je. Myslím to tak, že naše pocity (a nejen ty) fungují tak, jak by neměli. Většinou to, co je pro nás dobré a nějakým způsobem nás to uspokojuje, je pro okolí a obecně špatné. Dám příklad: Muž, který je ve svém manželství nespokojený jak po psychické, tak po fyzické (sexuální) stránce, má nutkání být nevěrný, a pokusit se najít si své chybějící části u někoho jiného. Pro něj samého je to velice dobré, když někoho takového najde a uspokojí své touhy. Nicméně pro společnost a samotnou manželku je to naprosto nemorální, a špatná věc!
Naopak pro nás špatné věci jsou pro společnost, nebo náš život většinou dobré. Když chodíme do školy nebo do práce, je to pro nás špatné, protože musíme brzo vstávat a dělat něco, co nás zkrátka nebaví. Jenže pro naší budoucnost a náš život je to opět dobré, protože budeme chytří, nebo v příkladu práce budeme dostávat výplatu, že ? Takto funguje lidské srdce. Dobré je pro nás špatné, a špatné je pro nás dobré. Ne všichni to takhle postavené mají, ale myslím si, že většina z vás ano.
Dále pak u žen a mladých dívek. Když se o ně muž zajímá hodně, a neustále se jich dožaduje, přestane je to bavit. Naopak se dívky a ženy více zajímají o muže, kteří jim dávají najevo menší zájem. No ne ? Vše to vlastně funguje naopak, co je to tedy pak za dobu ? Jsme mi lidé dnes dobří ? Nemyslím si. Každý z nás je lhář, a špatný člověk. Někdo více a někdo méně. Zkrátka ale každý.
Vůbec si nedůvěřujeme. Může za to facebook, který nám říká úplně vše. Když pak někdo není "online" nebo si facebook zruší, podezříváme ho že dělá něco, co by neměl. Akorát mu pak způsobujeme potíže. Máme pocit že nás podvádí, nebo nás s někým pomlouvá. Nebo že třeba nepřijde na domluvenou schůzku či rande. Je to vtipné, jak si navzájem nevěříme. Dříve nic takového nebylo. Lidé si posílali dopisy, a spoléhali na druhého.
To vše jde ale změnit. Můžeme změnit naše pocity a chování. Můžeme změnit svůj život, a náš pohled na svět. Každý člověk dostal nějakou svoji povahu, která má své vady. A na nás je ty vady eliminovat, zlepšovat se, a za něco v životě bojovat. Nikdo není dokonalý, pokud se takovým nevypracuje.
Nic se neděje jen tak, a svět má svůj řád. Pokud se s nějakou osobou rozejdeme, nebo rozvedeme, nebo se od ní zkrátka odloučíme, nechce to nad tím truchlit dva měsíce. Pokud se v našem životě něco rapidně změní, dostaneme výpověď nebo cokoliv jiného, nemůže sedět na zadku, a smutnit. Nemůžeme dávat najevo jak nás to mrzí a spoléhat na to, že se to vrátí zpět. Nic se nevrátí zpět, a pokud ano, nikdy to nebude jako dřív. Důležité je udělat okamžitý krok dopředu, a staré věci co se v našem životě pokazily, hodit za hlavu. Jedině tak se budeme zlepšovat, a zocelovat. Jedině tak dosáhneme něčeho lepšího, a zapomeneme na to staré. Chce se to pořád překonávat, a čerpat sílu ze všeho dobrého, co jen můžeme.
Buďte silní, a přemýšlejte o sobě a o svých hodnotách.
pondělí 19. října 2015
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat