Můj názor na dnešní mládež a otázka "Kdo je v dnešní době normální?".

Kdo je v dnešním světě normální ? Ten co dbá na svoje vzdělání a na svoji budoucnost, je hodný, pomáhá lidem kolem sebe, je věrný, nemluví vulgárně, zajímá se o nějaký druh umění a sportuje? Nebo ten co na školu kašle, hulí nebo kouří, pije jako o závod, ubližuje lidem kolem sebe se slovy "Život je svině.", má pouze přátelství s výhodami a do vztahů se nehrne ? Odpověď je docela jednoduchá. Pro DNEŠNÍ dobu, je normálním člověkem ten druhý, jsou normální proto, že jich je většina a mluvím především o dnešní mladé generaci. Ti co se o sebe alespoň trochu starají, učí se a jsou hodní, jsou pro okolí divní a nezapadají. Z vlastní zkušenosti o tomto jevu mohu mluvit.

  Já osobně měl svou krutou stránku taky, ovšem to mi bylo asi jedenáct let. Byl jsem hloupý a většina dětí si tímto obdobím prochází, nicméně později jsem dokázal rozlišit co je špatné a co dobré. Provokovat ostatní mi přišlo hloupé, protože jsem to sám neměl rád, a už vůbec jim nějakým způsobem nadávat. Já bych se v jejich kůži cítil opravdu hrozně. V mé třídě ale byla samá taková individua. 

  V devátém ročníku na základce se už objevovalo první hulení a braní drog, ano tak brzy. S těmito lidmi já si neměl co říct a tak jsem byl uzavřený.  S tím ale přišlo podezření, že já jsem divný, a tak se začali nadávky vztahovat i na mě. Tolikrát už jsme byl outsiderem v celé třídě a docela mě to zocelilo. Nikdy jsem neměl potřebu se chovat tak jako ostatní abych zapadl, byl jsem prostě svůj. Četl jsem si, dával pozor a choval se tak abych působil jako hodný a vyrovnaný. Takový jsem ale nakonec přišel jen dospělím, nebo alespoň starším lidem. Mým vrstevníkům jsem přišel spíše namyšlený a šprt. Namyšlený asi proto, že jsem se na zmiňovaná individua koukal tak, jak si zaslouží aby na ně jiní lidé koukaly. Pro mě to jsou zkrátka ti, kterým se z mého budoucího platu budou dávat sociální dávky, protože jsou tak hloupí a kašlali na období, kde se mohli vypracovat, aby jednou měli dost peněz a byli vzdělaní. Z těchto věcí si ale nelze lámat hlavu, nikdy se nemůžete zavděčit všem.

  Když jsem začal chodit na střední školu, dobře si pamatuji mé první dojmy z vystupování na autobusovém nádraží. Konkrétně v Chomutově. Bylo tam tolik pachů a mladých lidí, že jsem chvílemi pochyboval o tom zda-li je to co vidím obyčejná mlha, nebo kouř od cigaret a jiných ohavných věcí. Kdyby jsem na nádraží musel zůstávat o hodinu déle, jistě bych se z těch všech výparů také přivedl do jiného stádia. Naštěstí naše škola je prestižní, a vlastně ani neznám nikoho, kdo by mi tam jel v drogách. Ale jsou tam jiné nevýhody. Nikdy jsem si nepotrpěl na počítačových hrách. A když jsem poslouchal své nové spolužáky, zhrozil jsem se, protože jsem si uvědomil: "Sakra vždyť já si s nimi vlastně nemám vůbec co říct! ".

  Čím jsem starší a jsou starší lidé okolo mě (rozumím si spíše s dospělými lidmi), tím mi je na světě příjemněji. Na zastávkách sice pořád vídám smrdící výpary a tupé "děti" co si o sobě myslí bůh ví jak nejsou dospělí, když to všechno dělají, ale jsou to jen okamžiky a pak stejně přejdu někam, kde už své okolí začínám chápat.