Psací stroj

  Poslední dobou si začínám všímat kouzla, které mají psací stroje. Jejich cvakání kláves a cinkání na konci řádku. Přece jenom mám radši když mám před sebou papír, a upřímně když píšu na počítači, tak se mé oči mnohem rychleji unaví. Jenže psát ručně je pracné, někdy mám pak pocit, že mi upadne ruka. Alternativou toho je pak psací stroj, a já si jej začal shánět.
  Má matka pracuje na zubním oddělení jako sestra a její šéfová jako na potvoru jeden psací stroj měla. Tak jsem jí o něj požádal a pověděl jsem jí o vší té velké chuti ke psaní. Naprosto se mnou souhlasila a byla moc ráda, že mi může pomoct (spíš si ale myslím, že byla ráda za to, že se ho zbaví).
  Doba plynula a já už měl zato, že na to zapomněla. Byl jsme s tím smířený a ani mi to moc nevadilo. Psal jsem si tedy na počítači a nakonec to i šlo skvěle a bylo to rychlé. Na papír jsem si psal jen poznámky, a nakonec jsem byl i tak spokojený se systémem psaní, který jsem si ustanovil.
  Když jsem ale dnes šel na kávu s mým otcem do jedné místní kavárny v Kadani, přerušil naší debatu nečekaný telefonát. Volala zubařka, že nám veze ten psací stroj. Byl jsem vcelku zaskočen z toho jak rychle to bylo. Zvedly jsme se, a nakonec jsme šli pro něj. V duchu jsem se modlil aby to byl malý klasický psací stroj. Když jsem ho ale vytahoval z kufru auta, vylekal mě obrovský pekelný stroj. Rozměry klávesnice byli normální, nicméně hlava do níž se zasouvají papíry byla dlouhá snad celý metr. Obrovskou masu kovu jsem pak pracně vytáhl po schodech našeho panelového domu a dá se říci, že mě s ním matka okamžitě vykmitla. Tak jsem se tedy ihned bez protestů otočil, a po cestě
jsem ještě slyšel matčino naříkání, že je to za trest. Musel jsem se jen smát a ve skutečnosti jsem pocítil úlevu.
  V hledání stroje jsem nepřestal a ještě dnes jsem si našel jeden malý a krásný, který jen čeká na to až na něm bude zase někdo vyťukávat. Chci si to alespoň zkusit pro ten pocit. Pro někoho kdo píše romány to má zkrátka své ještě větší kouzlo a co jsem tak slyšel, většina spisovatelů v Americe stejně píše tímto starým způsobem.Těším se na své první stránky strojopisu.
  Dnešek byl pro mě doopravdy přínosným, protože mi otec navíc sdělil svůj nápad na knihu a já ho ocenil na jedničku. Nebude to vůbec jednoduché napsat, ale když se chce, tak se nakonec podaří.
  Pro některé z nás jsou psací stroje stále kouzelné, a ani si nemyslím, že by se někdy vytratily ze světa. Vždy bude někdo kdo bude preferovat tento způsob a já tomu jen fandím.