Celý předchozí
týden jsem strávil v Českém Švýcarsku v blízkosti našich přírodních
krás, jako jsou Labské pískovce, Pravčická brána a celé Hřensko. Jelikož jsem
si čerstvě oblíbil zdolávání nejrůznějších turistických stezek a prošlapávání
nově zakoupených bot, musel jsem toho využít a naplánovat si trasu
i v těchto místech.
Očekával
jsem dobrodružství kvůli neudržovaným stezkám, ale hned první trasa mne vyvedla
z omylu a ukázala mi to, o čem se mě už mnozí pokoušeli přesvědčit. A sice
fakt, že Česká republika má jedny z nejvíce udržovaných a nejlepších
turistických stezek v celé Evropě. Uznal jsem, že je tomu vskutku tak, a
dokonce i přisvědčil, že náš národ se rozhodně dá nazývat turistickým. Říkám to
ale ještě jako nezkušený turista, který má vše před sebou.
Taková
turistika je to, co ke svému psaní opravdu potřebuji. Je pravda, že seděním na
zadku a přemýšlením nad nějakým nápadem toho moc nenapíšeme. Člověk potřebuje
něco prožít, aby o tom mohl vyprávět nebo psát, nebo aby si mohl vymýšlet nové a
další příběhy. Pro mě je to inspirace, protože ve svých článcích obvykle něco
popisuji nebo nad něčím uvažuji. Pokouším se, aby to, co vidím a co si myslím,
bylo promítáno na papír a na Vaše obrazovky tak, abyste si to dokázali co nejlépe
představit. Snažím se, aby se Vám v hlavě objevovaly přesně takové
představy, jako mně. Někdy se u svého psaní naštvu, někdy se dojmu a nechám se
unést do toho „mého světa“, ve kterém neexistuje nic, co by nemělo svou
atmosféru, krásu a kouzlo, ale vždy jsem pak spokojený, že nic, co mi tu
myšlenku vyvolalo, není ponecháno s pár slovy a je to popsáno do
nejjemnějšího detailu. Občas k takovým věcem stačí napsat jeden citát,
který by vystihl naše emoce s nimi spojené, pár vět, které by je dokázaly popsat, ale mě to nestačí, já se do těch „věcí“ snažím vdechnout život.
Kreslím tu svůj svět se vším, co k němu patří.
Když se
pak procházím naší překrásnou přírodou, vítr, o němž by si kdokoli jiný mohl
myslet špatné věci vzhledem k rozcuchaným vlasům nebo rozevlátým cípům
mikiny, do mé hlavy sune neuvěřitelné množství nápadů, o kterých bych mohl
psát. Plně si uvědomuji, že má slova a mé myšlenky nejsou pastvou pro všechny
oči. Někomu se líbí články o kosmetice, někomu recenze knih, někdo zase nedá na
cestopisy a internetové deníky, ale existují lidé, kteří hledají něco víc, nový
pohled na svět a optimistické myšlenky, motivaci ke svým činům, a pro takové
jsem tu já, se zcela odlišnými a někdy možná i nesmyslnými články, ze kterých
nejde vyčíst zaměření mých stránek.
Věděl
jsem, že léto pro mě bude, co se týče článků a nápadů, velice přínosné. A když
jsem se tak procházel podél skal, prolézal průrvy a chodil po lesních stezkách
při poslechu práskání větví pod nohama, vše se mi potvrdilo. Léto zkrátka je a
vždycky bude mým nejoblíbenějším ročním obdobím.
Abych se ale vrátil zpět ke chvále naší přírody, nikdy jsem ani nedoufal, že by se dokázala vyrovnat mým zážitkům ze Slovenské Terchové, jejíž příroda mi dokázala učarovat natolik, že jsem veškeré mé zážitky u moře zhodnotil jako o něco horší. Česko to ale v tomto ohledu dokázalo a díky přírodě na něj mohu být i pyšný.
Vám všem,
kteří hledáte inspiraci, a prostor pro vyčištění myšlenek určitě doporučuji
někam vyrazit. Určitě si nejdříve naplánujte trasu skrze výbornou a nad mé
očekávání praktickou a propracovanou aplikaci od Seznamu: „Mapy.cz“, kterou už
jsem mnohokrát vyzkoušel a získala si mě už jenom díky možnosti offline
navigace.
U takových
procházek a túr přírodou si člověk vždy uvolní myšlení pro kreativnější a hezčí
myšlenky. Nasbírání optimismu se vždy hodí, ještě když je za ním tak jednoduchá
cesta. Toto je jedinečná příležitost.
Pro tento
článek by to už bylo všechno a já doufám, že se Vám líbil. Opět budu rád za
každý komentář, sdílení a odběr, a zvu Vás, abyste tu ještě chvíli pobyli a
přečetli si i něco dalšího. Přeji Vám krásný den a krásný letní čas.
Váš,
Váš,
Samuel Tongel
