John Irving, jako
vždy, nezklamal a naplnil mě novými postavami, novým příběhem a řekl bych i
novým životem. On je typ spisovatele, který nepíše jen tak ledajaké příběhy;
jeho romány jsou lahůdkou pro všechny, co se chtějí do někoho zamilovat a
nechtějí být sami, naopak v přítomnosti dalšího fiktivního života, jež nám
tento kouzelník přichystal.
Abych se dostal zpět k tématu, knihu
jsem si zamiloval o krapet víc, než již recenzovaná Pravidla moštárny, která mají,
jak jinak, stejného tvůrce -, i když to nemohu tak jistě určit vzhledem k tomu,
že si to říkám u každé knihy v mé knihovně. Asi mám štěstí na vybíravost, ale
vše, co přečtu, se navzájem přebíjí ve své kvalitě. Ačkoli se mi do nich pokaždé
moc nechce, protože si říkám „Nic nemůže být lepšího než to, co jsem právě
přečetl,“ nakonec vše dobře dopadne a jsem stejně nadšený, jako jsem byl u
předešlé tvorby.
Ve světě podle Grapa je nejdůležitější a nejvíce sympatická postava T.S.Garp, jehož počáteční iniciály na
začátku jména nic neznamenají. Zkrátka je to Garp, kterého si zamilujete a už
se ho nepustíte. Tento román není v žádném případě na krátkou chvíli a já
ho četl asi dva měsíce nebo víc. Není to jednoduché, protože se v každé kapitole
stane spoustu věcí a někdy také nic, a vy nevíte, na co se máte připravit. Při
čtení mnou ale vždy procházela romantická i vzrušující atmosféra vyvolávající
chuť po sexu nebo zkrátka po něžném doteku dívky, políbení či psaní. Pokud že
máte problémy se psaním, jedině doporučuji. Tímto bych se také chtěl dostat ke shrnutí
celého příběhu, protože Vám o něm nemohu říct skoro nic, vzhledem k tomu,
že vše je vesměs spoiler.
Garp je spisovatel, jehož příběh budete číst
od mládí jeho matky, po jeho smrt, a já mám doopravdy pocit, jako by byl za
mnou život, který jsem zbožňoval. Možná jsem až moc citlivý, nebo mám
představivost v gigantických rozměrech a můj život stojí za prd, ale budu
hodně dlouho oplakávat, že to všechno skončilo. Kniha mi byla podporou při
každém dni a naplňovala mě vším, co jsem potřeboval. Říkám si, že Irving nikdy
nesmí přestat psát, jinak přestanu psát taky. Nepoznal jsem (skrze knihy)
žádného spisovatele, který by mi sedl víc, jako on, a doopravdy mu chci
vyzpívat chválu za jeho díla. Samozřejmě jsem si nyní půjčil další jeho tvorbu,
která nese název Modlitba za Owena Meanyho, a jsem si naprosto jistý, že bude
zrovna tak dobrá. Nicméně mezitím, co Vás spousta spisovatelů provede životem
svých postav, Irving Vám zajistí, abyste ho prožily.
Na závěr bych chtěl
také zmínit větu, která se mě v posledních stránkách, co jsem dočítal
knihu, dotkla:
„Představovat si něco je lepší, než si to
pamatovat.“ T.S.Garp
0 komentářů:
Okomentovat