Nový rok, Nový život

Já silvestr neslavím tak okatě a příliš, jako to jiní dokážou, aby snad uspokojili své touhy po skoro legálním ničení majetku ostatních lidí naprosto nesmyslnými vietnamskými a nehezkými „petardami“. Když jsem byl mladší, petardy tak oblíbené nebyly. Myslím si, že snad i lidé byli mnohem rozumnější a ohleduplnější. Dnešní primitivové však vyhledávají dělbuchy, které už svým hlukem a sílou připomínají spíš granát nebo dynamit. Mám pocit, že je ty po penězích lačnící asijské továrny plní trinitrotoluenem.

Vím, že málokdo (především v České republice) čte nějaké knihy a snaží se soustředit na obtížnou, vyčerpávající a mozek přetěžující práci spisovatele, ale snad i normálnímu člověku by mělo dojít, že ne všichni jsou nadržení po házení těch trhavin pod okna nebo do popelnic. Kdyby bylo na mně, nechal bych to zakázat a za prodej těchto předmětů bych trestal pokutou ve výši peněz za ublížení na zdraví.

Nemám naprosto nic proti NOVOROČNÍMU slavení barevnými a pohledu příjemnými rachejtlemi, které ani zdaleka nedělají takový rámus. Myslím si, že to k silvestru neodmyslitelně patří, ale proboha k čemu jsou tedy trhaviny, které udělají jen setinový záblesk a ránu jako z kanónu? Je to na pohled příjemné? Je to uším příjemné? Není to ničemu prospěšné, než jen k tomu, že hloupí obyvatelé České republiky chtějí vybít svou potřebu ničit, jako nějací neandrtálci. Nechci se nikoho dotknout a pochopím, když si otec dětí, které takové věci lákají, pár petard zahodí, aby jim udělal radost, tím to ale končí. Však se stačí jen podívat z okna a hned se dovíme, kdo to hází. Jsou to pubertální vejrostci s kapucemi hozenými přes hlavu, aby byli „cool“. Česká republika je mi k smíchu jak svou politikou, tak primitivností.

Pro mě Česká republika nikdy domovem nebude, bohužel. Jediné, čeho si na naší zemi vážím, je především to, co jsme dokázali mnohem dřív. Mám na mysli vynalezení lodního šroubu, o které se postaral Josef Ressel, nebo nádherné Dvořákovy skladby, či snad bravurní literaturu, o kterou se postaralo mnoho našich výjimečných spisovatelů. Co jsme ale dokázali dnes? Komunismus nás odrovnal a my se pořád nedokážeme vzpamatovat. K smrti rád bych tu zůstal, ale mé nutkání po poznání něčeho mnohem lepšího mi to nedovolí.

Když se vrátím zpět k silvestru, je to pro mě den, kdy se mi dostane dobrého jídla, pití a skvělé přítomnosti lidí, které mám nadevše rád. Je to podle chuti, kdo jak silvestr slavíme. Někdo ho slaví s přáteli, někdo s rodinou, někdo si prostě rád zajde do baru, ale pokaždé jsme bez omračující rány alkoholu nespokojení. Všichni doufáme v lepší Nový rok, přitom nevěříme tomu, že by lepším mohl být. Dáváme si předsevzetí, které nám dodají pocit sebeovládání a radosti z toho, že jsme udělali radost třeba i své rodině nebo přítelkyni. Tento pocit ale trvá jen malou chvíli a rok je pak stejný, ne-li ještě horší, než ten předchozí. Je mi smutno za mnoho lidí, kteří žijí svůj nespokojený život kvůli tomu, že si buď řekli, že budou dělat to, co je baví (což v dnešní době už tak úplně nefunguje), nebo si v mládí chtěli užívat i za tu cenu, že v dospělosti se budou trápit pro peníze v práci, která je nebaví, od rána do večera. Do všeho stačí jen trocha uvědomění a rozumu a hned by se všem žilo mnohem lépe.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Já radši budu v mém mládí dřít jako mezek a učit se školu, která mě posílá k zemi každým týdnem, než se flákat a chodit po klubech v partičkách, co až v nelegální opilosti a neschopnosti si cokoliv druhý den pamatovat přemýšlí o svém životě. Kdokoli se nade mnou může vytahovat s motorkou (kterou v dospělosti prodá, protože nemá peníze) a holkou, co vystřídala více kluků než žiletek na oholení svého ještě nevyvinutého přirození, ale já raději budu žít jako vzdělaný člověk s chytrou a nádhernou holkou, co svůj život promýšlela hluboko dopředu jako já. Je to velký poklad někoho takového potkat a mně se to stalo. Nebyl bych ale jiný, než ti, o kterých mluvím, kdybych se nad nimi v dospělosti vytahoval. Já jim raději pomůžu zpět na nohy, aby si to, co si neoddřeli v mládí, oddřeli ještě ve čtyřiceti.

Já doufám, že svého silvestra prožijete s těmi správnými lidmi a v trochu kulturním duchu. Přeji Vám vše nejlepší do Nového roku a Nový krásný život s lepší budoucností.

Šťastný Nový rok Vám přeje, Samuel Tongel.