Je tomu velice
nedávno, kdy jsem se alespoň trochu začal dostávat do vánoční atmosféry, která
vzhledem k teplotám dosahujícím až deseti stupňů celsia – a tím pádem
znemožňujícím jakéhokoli sněžení – nemohla za žádných okolností přijít. Ani purpura na kamnech či hořící františek nedokázali utvořit to správné vánoční
cítění.
Asi před necelými
dvěma týdny jsem se seznámil s dívkou, u které jsem byl překvapený jejím
vzdorem k osobnímu setkání a zároveň jejím talentem vztahujícím se k umění.
Mým snem je žít s dívkou, která by dokázala procítit každý okamžik tvořivosti
stejně jako já, a ona mi zahrála tak perfektně na piano, až se mi z toho zalily
oči slzami. Její vlasy jsou živé a černé jako noční obloha, pod kterou se mi
podlamují nohy. Její rty jsou smyslné a lákající k polibku, nemluvě o
očích, které jsou těmi pravými a bouřlivými okny do duše. Tím ale rozhodně
nechci říct, že by snad bylo snadné její duši odhadnout takovou, jaká je.
Ve skutečnosti je
hodně složitá, ale tím pádem zajímavá. Vlastně je docela stejná jako já. Je
jiná, ale ne proto, že by to jen tvrdila, ale proto, že doopravdy je. Myslím,
že nebude těžké mít jí rád, jako spíš donutit jí k tomu, aby mi věřila ve
všem, co povím. Její zážitky a zkušenosti s chlapci nebyly příliš světlé a
myslím, že právě to neprožití s opravdovým klukem, který se chová, jak by
měl, je jejím největším handicapem, základní součástí tvořící skládanku
nedůvěřivosti, která se musí rozebírat kus po kusu.
Její slova mě často
zraňují, obzvlášť když mi říká, že mě má moc ráda a pak se mi snaží rozmluvit to,
abych jí poznal, protože – údajně – ví, že se zamilovat nedokáže. Já ale znám
holky a troufám si tvrdit, že i přesto že to říká, doufá v mou trpělivost
a v to, abych o ni nepřestával bojovat. Můj názor je, že to chlapy mají tu
povinnost dívčí srdce dobývat a ne dívky srdce chlapců. Nechápu dnešní dobu,
když si dívka s chlapcem pěkně píšou, povídají a rozumí si spolu, a pak
při sebemenším náznaku toho, že o tu holku se bude muset bojovat, to chlapci
vzdají – to prostě není chování budoucího chlapa. O dívku se musí bojovat celý
život. Jejich povaha vždy taková byla a vždy bude. Já o ni bojovat budu, a to
tím nejněžnějším způsobem.
Měl jsem takovou
radost, když jsme se konečně domluvily na setkání, které se má odehrát na
silvestra, a já doufám, že to stále platí. Nerad bych přišel o tak vzrušující
událost, kdy se jí budu moct podívat do očí, usmát se a povídat si s ní naživo,
vidět jak se tváří. Myslím, že by to pro mě bylo největším zklamáním, jelikož
jsem si to vzhledem k mým skromným přáním k vánočním dárkům jako
dárek vzal. Vlastně to byl nejšťastnější okamžik za posledních pár měsíců.
Tím se dostáváme k celým
Vánocům, které u mě byly doopravdy skromné. Já vlastně všechno až na spřízněnou
duši mám. Mám psací stroj, papíry, počítač, mobilní telefon, skvělou a zdravou
rodinu a perfektní školu. Mám život, o kterém se dá říct, že ho doopravdy žiji,
a to hned dvojím způsobem ve světě fikce a ve světě reálném. Nebudu se tu
chlubit, co jsem dostal za dárky, jen Vám povím, že to hlavní, na čem mi
záleží, je atmosféra a zdravá rodina. Dovolím si ale přát srdce zmiňované
osoby. Snad se mi podaří si tento životní dáreček vybojovat.
Omlouvám se za
opožděný článek, ale přišlo mi zbytečné psát před Vánoci, když se ještě nic
neudálo. S blogováním jsem nepřestal a s radostí Vám oznamuji, že
jsem dopsal první kapitolu knihy, kterou právě píši. Jsem amatérský spisovatel,
ale zapálený, a to je hlavní. Přeji Vám příjemné svátky a krásný Nový rok,
přátelé a milí čtenáři.
0 komentářů:
Okomentovat