čtvrtek 28. ledna 2016

Slohová práce: Vzdor (POLOTOVAR)

Toto je slohová práce, kterou jsem psal s mou kamarádkou. Rozhodl jsem se, že ji, již dokončenou, na konci ustřihnu a napíšu nový konec s Vaší pomocí. Možná to bude na pokračování, možná to skončí druhým dílem, kdo ví. Je to jen na Vás, jaké pokračování zvolíte.

***
V pokoji bylo teplo a poklizeno, závěsy zatažené a obě stolní lampy svítily -  její i ta jeho u prázdného křesla naproti. Na servírovacím stolku za ní stály dvě vysoké sklenice, whisky a soda. V chladící nádobě byly čerstvé kostky ledu. Marry se netrpělivě procházela po místnosti. Čekala na manžela, až přijede z práce domů. Nalila si skleničku whisky a sedla si do manželova křesla. Po dalších vypitých skleničkách usnula. Probudilo ji až světlo prostupující záclonou, které ji osvítilo obličej, a auto jedoucí po příjezdové cestě. Hřbetem ruky si otřela rozmazanou rtěnku ze rtů a sešla po schodech dolů, aby manžela přivítala. Ani se na ni nepodíval, jen mávl rukou na pozdrav a prošel kolem ní do další místnosti. Už delší dobu pozorovala manželovo podivné chování. Domů se vracel pozdě večer, neřekl své ženě jediné vlídné slovo. Před spaním se k ní netulil jako dřív a chodil po domě jako tělo bez duše. Zapomněl snad jak je jeho žena krásná? 
  Rick byl zámožný muž, pocházel z dobrých rodinných poměrů. Na penězích mu vždy záleželo, ale nikdy se nechoval jako snob. Nechoval se jako by mu patřil celý svět a on si mohl dělat, co chce. Marry a Rickovi patřil velký dům, který obývali jen sami dva. K domu patřila velká zahrada, kterou obklopovaly stromy, v létě ověšeny sladkým ovocem. Trochu níž, u země, rostly nádherné barevné květiny, které – jakmile rozkvetly – provoněly celou zahradu svou omamnou vůní.
  Rick svoji ženu miloval, ale poslední dobou neznal nic jiného než práci, na kterou pořad myslel. Energie, kterou dříve oplýval, z něj vyprchala. Marry manželovi chtěla navrhnout, jestli si neudělají dovolenou a nepodívají se na nejrůznější místa, která svět nabízí. Sama toužila po cestování a v tom krásném domě si připadala jako vězeň. Měla pocit, že jejich vztah oživí, když spolu budou čelit vzrušujícím dobrodružstvím napříč světem.
  „Miláčku, co bys řekl, kdybychom si zajeli někam daleko od práce, aby sis odpočinul. Však se na mě ani nepodíváš. Sotva mě pozdravíš. Nemluvě o našem láskyplném dobrodružství pod peřinou.“ Marry v duchu doufala, že její milovaný manžel vtip v podobě ironie pochopí, ale namísto toho jí opět probodl svým ustaraným obličejem, jako by snad měl jejich nádherný život pod přikrývkou velkého množství bankovek každou chvíli skončit tragédií tak typickou pro život bohatých lidí.
  Marry se srdcem roztrhaným na kusy, kvůli manželově ignoraci a rychlému odchodu do spárů pracovny, stihla zakřičet pár zoufalých vět do hořejšího patra. „Tak mi sakra řekni, co se děje!“, „Ani si nedokážeš, ty sobče, představit, jakou bolest prožívám při každém tvém pohledu na mě!“ Poslední co Marry uslyšela a co jí dorazilo, bylo třísknutí dveřmi od toho proklatého doupěte, ve kterém se odehrávají každodenní nekonečné a ostré rozhovory se zákazníky a různými lidmi, o kterých ani neměla ponětí. Se slzami v očích dospěla k rozhodnutí pro rychlý útěk ze spárů už ne tak dokonalého domova jaký znala dřív, na samém počátku nového života s osobou pod jménem Rick Daniel Fletcher.
  Když Marry Ricka poznala, byl pro ni záhadnou postavu oblékanou do překrásných oděvů a skrytou před veškerými lidmi v sále. Stál tak sám a popíjel u baru ve snaze neopít se a odejít z večírku jako jediný střízlivý. Vlastně si o něm na počátku nemyslela vůbec nic dobrého a měla na něj zlost, protože jeho obličej vyzařoval mimikou typickou pro namyšleného člověka opovrhujícího všemi bez saka.
  První setkání proběhlo ve stylu poučování, kdy se Marry pod vlivem několika málo skleniček whisky rozhodla přijít k popíjejícímu Rickovi, aby mu mohla dát pár rad ohledně jeho nezdvořilého dívání se lidi. Bohužel vše nevyšlo podle jejího plánu, protože Rick sledoval její zviklané pohyby a zvednutý ukazováček pěkně dlouho na to, aby si uvědomil, o co tu vlastně jde – přeci to nebyl jediný incident tohoto typu, který se mu stal.
  Ještě než stihla cokoliv říct, Rick se k ní nahnul, chytil ji za ruku a podíval se jí do očí, aby jí mohl říct slova naprosto netypická pro takovou situaci. „Slečno, dovolte, abych vás doprovodil domů. Vypadáte tak, že tu do novoročních oslav nevydržíte.“
  Marry to chvíli šrotovalo v hlavě, ale než stihla říct obranná slova, Rick ji opět upštil a vyprovodil ven, kde na ni dolehl pocit vyvolávající zvracení.
  „To bude v pořádku, jen ať to jde hezky ven. Víte svoji adresu? Můžete chodit?“
  „B....Jak se...opovažujete. Jak se...opovažujete mě chytat za ruku!“
   Rick se plácl rukou do čela, protože pomyšlení, že teprve teď odpověděla na něco co se dělo před deseti minutami v sále, bylo šílené. Raději tomu nechtěl moc věřit a svým něžným hlasem řekl: „Tak pojďte, jdeme.“ Rick se rozhodl, že ji raději odvede k sobě domů. Nechtěl ani přemýšlet o tom, jak hrozné by bylo čekat na každou odpověď deset minut, nemluvě o tom, že dívka nemá vůbec žádné vědomí o okolním světě. Trvalo by to zkrátka moc dlouho.
 
  Když se Marry druhý den ráno probudila v obrovské ložnici na vodní posteli obklopená závoji jako pro princeznu, zamrazilo ji tolik, že upadla do bezvědomí. Když se probudila po druhé, a v dokonalé ložnici vedle ní seděl překrásný chlap, o kterém vůbec nevěděla, kdo je, upadla do dalšího bezvědomí. Na potřetí jí už záhadný muž nedovolil omdlít znovu a posadil ji, aby do ní mohl nalít sklenici vody.
  „Minule večer jste toho moc nedokázala, mladá dámo. Když už jsem tedy vše musel dokázat za vás, povíte mi vaše jméno?“
  Marry se prohlédla a uvědomila si, že je vykoupaná a v pyžamu. Pak si vzpomněla na slova, která před chvílí slyšela, a ovládl jí pocit studu. Uvědomila si, že sama se nevykoupala ani nedostala do nového oblečení, což znamená, že tu někdo viděl mnohem víc, než by měl.
  „Nebojte, nedíval jsem se. Zvládl jsem to i tak.“
  „Jmenuji se Marry. Kdo jste proboha vy? A k-k-kde to jsem?“

  „Jste u mě doma. Vy si vážně nic nepamatujete co? Je mi to jasný. Opila jste se, pozvracela a ztratila rovnováhu, a tak jsem vás bezvládnou odvedl ke mně domů, kde se teď o vás starám. Mimochodem, jmenuji se Rick. Rick Daniel Fletcher.“


2 komentáře:

  1. Chcelo by to niečo nečakané :D Napríklad, že Rick povie, že bol Marryin bývalý spolužiak alebo niečo také, alebo príde jeho žena a uvidí ju alebo proste... niečo prekvapivé :D
    Vii, http://with-love-vii.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To přece nejde. Poznali se až na novoročních oslavách :D Ale mám připravený zvrat, který tam hodlám dát. Takže určitě splním tvé přání na něco překvapivého :)) Jinak děkuji za pěkný komentář.

      Vymazat