Radost má mnoho podob, protože se můžeme radovat například z dárku, z úspěchu, ze života, z cizí radosti a tak dále. Já osobně zažívám radost docela často, protože až na pár výjimek mám nejlepší život jaký si mohu přát. Především díky mé rodině, která mi dává všechno.
Má maminka je skvělá osobnost, díky které máme doma pořád více než čisto. Je povoláním sestřička, a tak to u nás doma vypadá tak, že máme daný jasný systém. Má to sice své nevýhody u kterých to pak končí ostrými hádkami z obou stran, ale více výhod. Oba jsme totiž poněkud výbušní. Nebyla ale doba, kdy by jsme se neusmířily, a nakonec si i nepomáhali.
Chce to hodně sebezapření když se jdu za ní omluvit, ale výsledek je pak sladší než med. Pokaždé se mé slzy protlačují ven, nevím jestli z toho vzteku nebo z toho, že mi je líto co se stalo. Nejspíš obojí. Poté ale nastává ta harmonie lásky, kdy se obejmeme a večer strávíme naprosto klidný. Svou matku mám moc rád, když se hádám s někým jiným, tak ona je ta, kdo se mě zastává zuby nehty. Ona je ta co se za mě přimlouvá u všech, co se mi snaží způsobit "potíže". Vždy mě třeba překvapí i nějakým skvělým kusem oblečení, či výborným jídlem. Jsem rád za to, jaká je.
Můj táta je taktéž výbušný, ale hádáme se jen kvůli tomu, že se hádám s někým jiným. Jinak si rozumíme moc. Někdy se mi ale zdá, že nepochopí situaci přesně tak, jaká doopravdy je, a z malého komára se stane velbloud. Konflikty s ním ale nikdy nekončí jinak, než že se on omlouvá mě a dává mi obrovský proslov o tom, proč co a jak bylo. Pak se omluvím i já jemu, a zbytek dne je skvělý.
Mí bratři jsou ti, kvůli kterým vzniká většina hádek. Jsou mladší než-li já, a jsou to dvojčata. To je pak jasné, že strany nejsou úplně vyrovnané, a v konfliktech u rodičů vyhrávají oni. Já jsem pak ten "špatnej". Jenže to už nemám za potřebí se jimi zabývat. Když jim někdo ubližuje, nebo jim nadává, tak se jich samozřejmě zastanu. Tím to ale končí, jsou mi ukradení. Nebyli by ale, kdyby se ke mě chovali lépe, a trochu jako k rodině.
Celkově je moje rodina moc fajn a myslím si, že jsem i dobře vychovaný.
Další druh radostí je pak z dárků a věcí, které dostáváme. Každý člověk rád dostává nové věci. To máme vryté od malička.
Radost z úspěchu je mimořádná věc. Schválně si řekněte jaký to je pocit se s něčím chlubit. Nejednou jsem se radoval z mého výtvoru, či úspěchu ve škole, nebo ve společnosti. Miluji ten pocit kdy můžu za svými rodiči přijít, a povědět jim, co jsem dnes dokázal. Sledovat jejich mimiku a poslouchat co říkají stojí za to. Není to ale jen u rodičů. Své úspěchy slavím i s přáteli, kterých ale bohužel není mnoho. Nemám mnoho přátel, kteří by byli podobní jako já, a se kterými bych si rozuměl. Vyrůstám v malém městě a je to docela handicap.
Radost ze života je nejčastějším pocitem u mě. Já si totiž dokážu udělat chvíle, kdy si i v ten nejnáročnější den řeknu, že je naprosto dokonalý, a těším se na něco, aniž bych věděl na co. Já se pokaždé na něco těším, pokaždé si najdu něco pěkného, co mě teprve čeká. Myslím si, že toto by měl mít každý člověk. Každý by se měl na něco těšit. Říká se, že když člověk tento pocit zažívá, tak čas neutíká. Já si ale myslím, že to není vždy úplně tak. Já když se na něco těším a odpočítávám dny, tak je až neuvěřitelné jak rychle to uteče. Někdy mi přijde, že dokážu ovládat rychlost času, a třeba to tak je.
Dalším pocitem je láska. Pro mě je to tak silný pocit, až nevím jak ho ovládat, a co si o něm myslet. Počáteční pocit když se do někoho zamiluji je přesně to, o čem mluvím. Je to sice pěkné, že jsem si našel někoho u koho jsem si řekl "Wau, ta je perfektní!", ale zároveň je to k trápení hodné. Není totiž nikdy jisté, že tu holku budu mít, a tak to pak bolí když odmítne. Raději bych proto tuhle část přeskočil. Jsou ale lidi, kteří ji přeskakují nezdravě často, a mají jen holky co se jim líbí, nikoli holky do kterých by se zamilovali. A pak to dopadá tak, že o ně při odmítnutí nebojují dále a jdou hledat další. A to není pěkná vlastnost. Ve shrnutí jsem teda ale rád, že pocit zamilovanosti stále prožívám.
Ve fázi vztahu a lásky je to pak nejkrásnější. Když někoho milujeme, a víme že je po našem po boku, že je jen náš. To je tak krásný pocit, pro který by jsme udělaly cokoliv. Je to veliké štěstí najít si někoho úžasného a nakonec ho mít. Mě se to stalo několikrát. To co přišlo pak, je ale tou nejhorší fází.
Bylo naivní si myslet, že to vydrží napořád, když je tak moc krásná a přece jen bydlí jinde. Sice jsme se vídali, ale to byli prázdniny. V pomyšlení, že by se nám do toho pletla škola nás pak zamrazilo. Nicméně ona byla ta co to pak ukončila, a i přesto že jsem věděl jak to dopadne, tak jsem si škubal vlasy a byl jsem nesnesitelně otravný. Tak otravný, že není šance ji získat zpátky. To je chyba, ze které jsem se doufám poučil. Vždy je naškodu být horlivý.
A teď ty city, které bych ze svého života vykopal:
Smutek a vztek můžeme hodit do jednoho. Ono to spolu docela vlastně souvisí. Vždy se buď s někým pohádáme a ze vzteku uděláme něco, čeho pak litujeme a jsme smutní. Nebo jsme naopak smutní z nějaké věci a dáváme to za vinu sobě nebo jiným v podobě naštvanosti. Jsou ale samozřejmě chvíle, kdy jsme jen smutní, nebo jen naštvaní. To ale nezažívám úplně tak často.
Já osobně když se s někým na kom mi záleží pohádám, tak zažívám dva druhy pocitů. A to teda ty, že jsem smutný z toho, že jsem něco mezi námi pokazil, nebo lituji sebe a jsem smutný, protože daná osoba něco udělala mně. U lidí na kterých mi nijak nezáleží, jsem jen naštvaný nebo se lituji.
Myslím si, že by jsme si své názory nahlas prosazovat měli, nikoli ale příliš horlivě, jak už jsem řekl. Vše jde s klidem, a jde to lépe. A ti lidé co mají potřebu se s vámi hádat, jsou hloupí. A proto buďte také v klidu, hlavně z důvodu, že nad hlupákem nevyhrajete.
Kdyby nebyl hněv a hlavně smutek, nebylo by za co bojovat. A to je pravda. Jednoduše řečeno kdyby nebyl smutek, lidé by spolu moc ve vztazích nevydrželi a chovali se zle, protože by neměli co ztratit. Nic špatného by je nečekalo, a ničeho by si nevážily.
Omlouvám se za chyby, je to sepsané na rychlo. Pokud se vám článek líbil tak dejte like, nebo sdílejte:-)
0 komentářů:
Okomentovat