Kniha Pravidla moštárny je o chlapci ze sirotčince jménem
Homer Wells, který pod výchovou doktora Larche – který vlastnil a vedl celý
sirotčinec – získal hromadu zkušeností a dosáhl tak skoro vysněného života.
Ačkoli byl do svých
čerstvých dospělých let nespokojený s životem v sirotčinci, vše se
změnilo po příjezdu dvou mladých lidí jako on, Candy Kendallové a jejího
přítele Wallyho Worhingtona. Ti mu nabídli, že může jet s nimi, a tím
nakonec získal další spoustu zkušeností na plantážích v Oceanview. Také si
získal srdce Candy, se kterou si později udělal dítě.
Homer žil naprosto spokojený život, avšak po
Wallyho návratu z války se odhodlal k vrácení do starých kolejí
sirotčince v Saint Clouds.
Celý příběh je pak
vložený do první poloviny devatenáctého století a doby, kdy se spekulovalo o
zákoně proti potratům.
Pravidla moštárny je kniha oplývající spoustou postav, s jejichž
charaktery se seznámíme natolik, až se nakonec stanou neodmyslitelnou součástí
našeho života. Stejně tak dobře je popsána i krajina a prostředí, ve kterém se
děj odehrává, a tak není velkým problémem se do příběhu vžít.
Já osobně jsem si
knihu užíval jako svůj vlastní životní příběh. S mou duší romantika jsem
dostal všeho, čeho jsem dožadoval, a nemůžu na to nic říct. Snad jen to, že
okamžiky, které vám kniha naskytne, jsou buď dojemné, nebo nepřekonatelně
krásné. Dokonce mi i přišlo, jakoby se určité pasáže předháněly v kráse.
Po celou dobu čtení
jsem cítil všechna roční období, dokonce i zápach jablek z moštárny. A tak
se ukazuje, že tato kniha je více než jen obyčejný příběh vtištění na papíry
obklopený deskami. Je to inspirace pro život a hlavní postavy jsou vzorem pro
lidi.
V ostatních kritikách
na tuto knihu jsem se setkal s názorem, že postavy, které v ní vystupují,
jsou nereálné. A s tímto názorem rozhodně nemůžu souhlasit, protože mně se
naopak reálné zdáli. Potřebovali jíst i pít a vše, co lidé k životu potřebují.
A jestli někdo narážel na jejich schopnosti jezdit autem a učit se, tak je to
stejně reálné jako naše životy. Tímto jsem vlastně odsoudil naprosto zbytečné
komentáře. Hloupé komentáře ukazující na nereálnost postav a jejich příběhů,
které se mi naopak reálné zdály, protože splňovaly veškeré podmínky pro
existenci. Na světě je tolik lidí, že každý životní příběh může být nakonec
reálný.
A co se týče
reálnosti děje, byl dokonalý, tedy alespoň pro mě. Počítal jsem s koncem takovým,
že nakonec Homer Wells – jakožto hlavní postava – skončí s Candy Kendallovou
a jejich dítětem Angelem, a budou žít šťastně až do smrti. Jenže co by se pak
stalo s Wally Worhingtonem, kdyby mu Homer jeho dívku takto přebral? Je naprosto
logické, že tajily původ dítěte Angela. Bylo to od Homera a Candy rozumné.
Navíc konec, kde Homer nakonec odjel zpět do sirotčince a žil tam sám, a později
s novou sestrou, byl sám o sobě reálnější, než kdyby to skončilo úplným happy
endem .
Mně se kniha tedy líbila a nemám, co bych jí vytknul. Snad
jen některé pasáže byli naprosto zbytečné, a popisy postav, které tam příliš neúčinkovaly,
také byli zbytečné. Ve zbytku to ale byla kouzelná kniha, a taková jaká se od
umělce Johna Irvinga očekává. Není divu, že se stala jednou z nejoblíbenějších,
a že na ní sám John Irving natočil film podle jím sepsaného scénáře. Tento film
pak nakonec získal i oscara za scénář.
Avšak není to kniha
pro děti, nýbrž pro dospělé a starší mládež. Pokud že tyto podmínky splňujete,
tak na sto procent doporučuji.
0 komentářů:
Okomentovat