pátek 6. listopadu 2015

Pravidla moštárny (RECENZE)

Kniha Pravidla moštárny je o chlapci ze sirotčince jménem Homer Wells, který pod výchovou doktora Larche – který vlastnil a vedl celý sirotčinec – získal hromadu zkušeností a dosáhl tak skoro vysněného života.
  Ačkoli byl do svých čerstvých dospělých let nespokojený s životem v sirotčinci, vše se změnilo po příjezdu dvou mladých lidí jako on, Candy Kendallové a jejího přítele Wallyho Worhingtona. Ti mu nabídli, že může jet s nimi, a tím nakonec získal další spoustu zkušeností na plantážích v Oceanview. Také si získal srdce Candy, se kterou si později udělal dítě.
   Homer žil naprosto spokojený život, avšak po Wallyho návratu z války se odhodlal k vrácení do starých kolejí sirotčince v Saint Clouds.
  Celý příběh je pak vložený do první poloviny devatenáctého století a doby, kdy se spekulovalo o zákoně proti potratům.

Pravidla moštárny je kniha oplývající spoustou postav, s jejichž charaktery se seznámíme natolik, až se nakonec stanou neodmyslitelnou součástí našeho života. Stejně tak dobře je popsána i krajina a prostředí, ve kterém se děj odehrává, a tak není velkým problémem se do příběhu vžít.
  Já osobně jsem si knihu užíval jako svůj vlastní životní příběh. S mou duší romantika jsem dostal všeho, čeho jsem dožadoval, a nemůžu na to nic říct. Snad jen to, že okamžiky, které vám kniha naskytne, jsou buď dojemné, nebo nepřekonatelně krásné. Dokonce mi i přišlo, jakoby se určité pasáže předháněly v kráse.
  Po celou dobu čtení jsem cítil všechna roční období, dokonce i zápach jablek z moštárny. A tak se ukazuje, že tato kniha je více než jen obyčejný příběh vtištění na papíry obklopený deskami. Je to inspirace pro život a hlavní postavy jsou vzorem pro lidi.
  V ostatních kritikách na tuto knihu jsem se setkal s názorem, že postavy, které v ní vystupují, jsou nereálné. A s tímto názorem rozhodně nemůžu souhlasit, protože mně se naopak reálné zdáli. Potřebovali jíst i pít a vše, co lidé k životu potřebují. A jestli někdo narážel na jejich schopnosti jezdit autem a učit se, tak je to stejně reálné jako naše životy. Tímto jsem vlastně odsoudil naprosto zbytečné komentáře. Hloupé komentáře ukazující na nereálnost postav a jejich příběhů, které se mi naopak reálné zdály, protože splňovaly veškeré podmínky pro existenci. Na světě je tolik lidí, že každý životní příběh může být nakonec reálný.
   A co se týče reálnosti děje, byl dokonalý, tedy alespoň pro mě. Počítal jsem s koncem takovým, že nakonec Homer Wells – jakožto hlavní postava – skončí s Candy Kendallovou a jejich dítětem Angelem, a budou žít šťastně až do smrti. Jenže co by se pak stalo s Wally Worhingtonem, kdyby mu Homer jeho dívku takto přebral? Je naprosto logické, že tajily původ dítěte Angela. Bylo to od Homera a Candy rozumné. Navíc konec, kde Homer nakonec odjel zpět do sirotčince a žil tam sám, a později s novou sestrou, byl sám o sobě reálnější, než kdyby to skončilo úplným happy endem .

Mně se kniha tedy líbila a nemám, co bych jí vytknul. Snad jen některé pasáže byli naprosto zbytečné, a popisy postav, které tam příliš neúčinkovaly, také byli zbytečné. Ve zbytku to ale byla kouzelná kniha, a taková jaká se od umělce Johna Irvinga očekává. Není divu, že se stala jednou z nejoblíbenějších, a že na ní sám John Irving natočil film podle jím sepsaného scénáře. Tento film pak nakonec získal i oscara za scénář.

  Avšak není to kniha pro děti, nýbrž pro dospělé a starší mládež. Pokud že tyto podmínky splňujete, tak na sto procent doporučuji.

Reakce:

0 komentářů:

Okomentovat