Tu noc projel celou krajinou naší země ostrý mráz, jenž naše
teploměry doslova vyvedl z míry změnou rtuti. Zbylé listí a zeleň se
začali svíjet a umírat. Mračna chtěli spustit déšť, ale jejich kapky nestihly
na zem dopadnout v kapalné podobě. A tak v té tmě padala hromada
vloček pomalu a rozvážně, dokud je nezastavil nějaký předmět, nebo samotná zem.
Kulisy světa se začaly měnit, jako podle nějakého scénáře. Bylo to, jako vysoko
rozpočtové divadlo, které své krásy nabízelo i těm nejchudším lidem na světě.
Když jsem své oči otevřel a opět se vědomím vrátil do našeho
světa, projel mnou pocit úzkosti, vzhledem k únavě a konci víkendu. Nebylo
to nijak přirozené probuzení, ale nucené, kvůli bezcitnému budíku. A jako každé
ráno bylo hrozně těžké vstát a začít fungovat.
Ale na tom ránu bylo něco překrásného a zajímavého. Něco, co
bylo podivuhodné a nad čím jsem strávil nejméně pět minut bez vnímání okolního
dění. Když jsem totiž šel do koupelny postarat se o svůj vzhled, mé oči se
prudce zastavily na pomalu padajících vločkách ve svitu pouličního osvětlení.
Najednou jsem si uvědomil, jak rychle čas od léta uplynul a jak blízko už jsou
nadcházející chvíle vánoční.
Cestou do školy mě pak obklopovaly bílé ulice, a místa, na
nichž dříve rostla zeleň, nevyzařovala ani jedinou známkou života. Pocit, že
jdu do místa, které ve svých dnech nepříliš vítám, ale je mi povinností, nebyl
nijak příjemný, ale zároveň cesta autobusem a pozorování té dokonalosti zimy mě uklidňovali.
Na zimě mě těší pouze jedna věc, a sice atmosféra a pocit
tepla. Pokaždé, když přijdu domů, se raduji ze zahřátí a pohodlí, které zde
nacházím. Zároveň následný pohled z okna ven - když přímo vidím ten mráz,
ten nepříjemný pocit zimy - donutí mé tělo zavrtat se hlouběji do pohodlné židle
u mého perfektního dřevěného stolu, na kterém píšu své články, své příběhy. Já
v těch pohledech nalézám inspiraci, protože si najednou začínám všímat
lidí, kteří se drží za límce svých bund a kabátů a utíkají domů do tepla. Hodně
mnou také vystřeluje pocit lítosti nad lidmi, kteří nemají domov, jelikož
takoví lidé to mají velice těžké v časech zimních.
Avšak nejen venku se vše mění, ani my u nás doma nezůstáváme
pozadu. Naše maminka, se svojí, možná až přehnanou, pracovitostí, stihla
provést vánoční úklid celého domu. Mé oči sledovaly její akční pohyby, a mé
nohy uhýbaly zběsilé tyči od vysavače a hadru, jenž utíral prach. Ačkoli jsem
nebyl příliš nadšený z toho všeho hluku, který u toho uklízení vydávala,
výsledek rozhodně stál za to. Schodišťové zábradlí máme nyní omotané
pestrobarevným, červeno-stříbrným „řetězem“, na dveřích nám visí rudá hvězda,
každý stůl má na sobě svíčku a celý byt je ovoněný perníkem a čistotou. Tak,
jak mám léto rád, mám rád i začátky zimy a vánoční svátky.
A jako v každém se to dříve, nebo později změní, i já
už jsem prolomil pocit lačnosti po dárcích. Na dárcích mi už nějaký ten čas
opravdu nezáleží a vděčný jsem nejvíce za atmosféru, rodinnou sešlost a vůni
purpury, či františka. Ta pohoda, která celý ten čas převládá, je
k nezaplacení, a myslím, že je to jeden z nejlepších okamžiků pro
spisovatele, kteří to, co právě cítí, tu radost a klid, vyobrazují na papír
pomocí barevných slov a vět.
Se zimou začíná mnoho příjemných, ale také pár nepříjemných
věcí. Je jen na nás, jak si jí užijeme, jak jí strávíme a jak si vezmeme její
kouzlo k srdci. Každopádně zdravý
je nejdůležitějším prvkem, který by rozhodně neměl chybět v žádné
domácnosti, ani u žádného člověka.
Zima je překrásným ročním obdobím. Děti v ní hledají
zábavu a magii, dospělí zase inspiraci, krásu a nový styl oblékání včetně
nového stylu života. Já osobně mám ale raději teplá roční
období a mé nejoblíbenější je právě to jarní. Přeji vám krásné zimní časy.
Doufám, že jednou zimní časy budu trávit v nějaké nádherné
roubence na horách. Představuji si, jak si tam zapálím s mou budoucí
přítelkyní krb, díky kterému nám bude teplo, a do pokojů bude pronikat jen
takové mírné světélko od ohně. Bez romantiky to zkrátka nelze, a tak bychom si,
až nebudu psát, udělali večer s vínem a nějakým příjemným filmem, nebo
zkrátka jen vyprávěním a předčítáním. Takové krásné místo a prostředí jsem
právě viděl ve filmu podle knižní předlohy Stephena Kinga „Misery“. Kdo má rád
trochu děsivé a spisovatelské filmy, tak rozhodně doporučuji.
Tak to by snad bylo vše k tomuto článku a já doufám, že
se vám líbil. Pokud ano, budu moc rád za like a sdílení, nebo pozitivní
komentář.
Podle mě je opravdu těžké říct, jestli je zima dobrá nebo špatná. Stejně jako vše na tomhle světě, má své plusy i mínusy. Pro většinu převažují mínusy, ale já mám zimu moc ráda. Sníh je něčím nádherný, kouzelný, je čistý... A to mě upřímně fascinuje. :) Nálada, atmosféra, všechno. Na Vánocích mě trochu mrzí, že už nemají to "kouzlo", protože k Vánocům jsou (podle mě) potřeba malé děti, aby to prožívaly a, jak jsi psal, "lačnily po dárcích". Ale jinak je zima prostě úžasná... :)
OdpovědětVymazatMoc hezký článek! ;)
Souhlasím, ale jen částečně. Já už nejsem dítě a ani nikdo v naší rodině, stejně si ale Vánoce užíváme naplno a překrásně. Děkuji za pochvalu a za pěkný komentář:-)
OdpovědětVymazat