čtvrtek 12. listopadu 2015

Duševní soupeř (SEN, Má povídka) by Samuel Tongel

Šel úzkou cestu domů. Do prostředí jemu nejlépe známým. Prudké slunce toho nejlepšího léta zdobilo dokonale modrou oblohu, skrze kterou jako by šlo vidět do jiného světa, do nebe.  Žádný den ještě nebyl tak nepřirozeně a děsivě tichý, jako tento.  Lidé a jejich hlasy šli slyšet pouze z extrémní blízkosti, jinak nešlo slyšet naprosto nic, žádný zvuk, žádný hlas.
  Pokračoval směrem k zahradě svého domova, kde zahlédl celou svou rodinu – otce, matku, prarodiče a veškeré příbuzné –, jako by se mělo stát něco důležitého a rozhodujícího v jeho životě. Když na onu zahradu sebevědomým krokem vkročil, všichni se na něho dívali neznámým pohledem, laskavým a úsměvem na tváři zdobeným.
   „Co se děje?“ optal se chlapec všech přítomných.
  „Pozor je tu had!“ odvětila jeho matka, a zadívala se na něj starostlivým a vystrašeným pohledem.
  Ten had byl vyprovokovaný neznámo čím a hleděl přímo na chlapce. Kroutil se a plazil ze strany na stranu. Když však kolem prošla matka a málem na něj šlápla podpatkem její boty, had se vymrštil a plazil se obrovskou rychlostí k němu. Chlapec naprosto nevěděl co se děje a celý vystrašený poskakoval, aby se tak hadovi vyhnul. Nakonec se rozhodl pro rychlý únik dovnitř domu.

V tu chvíli se chlapec ze svého snu probudil kopavými pohyby a celý zpocený. Byl vyděšený, co se mu děje nechápal. Vše mu najednou přišlo tak velké a těžké, včetně jeho samého. Avšak jeho únava byla natolik velká, že se mu podařilo bezstarostně znovu usnout.

Had za ním pokračoval do domu. Nebylo zábrany, která by ho zpomalila. Snad to ani nebyl pravý had, zdálo se mu. Had ho ale nejen honil, také intenzivně útočil svými jehlovitými zuby. Chlapec naštěstí utíkal dostatečně rychle, a tak se všem uštknutím vyhnul. Ale ani jednou se nepokusil bránit.
  Když však vstoupil do obývacího pokoje, byli tam úplně všichni. Chlapec nechápal, kde se tam vzali, ale prosil a volal o pomoc. Všichni na něj pouze hleděli s úsměvem a nepokoušeli se pomáhat, jako by to snad byl pouze chlapcův soupeř a nikoho jiného. Spíš na něj koukali jako na blázna.
  Chlapec  vběhl do poslední místnosti, která mu zbývala. Byl už bez naděje na záchranu, a tak pouze sebezáchovou bezvýznamně zkusil do hada kopnout, ale marně. A krom toho kopu se chlapec i napříč příležitostem nepokusil ani jednou hada zbavit, pouze jen utíkal.
  Chlapec v poslední chvíli vyskočil na pohovku a uvědomil si, že je v pasti, zahnán do kouta. Had ho dohonil a nepřirozeně se zatočil do písmene „s“. Rychlým výstřelem po chlapci vyskočil a uštknul jej.

Had je symbol hříchu. A chlapce dohnal, protože mu nevzdoroval.




10 komentářů:

  1. Tohle je skvělé.
    Kdybych si nepřečetla tu poslední větu, asi by mě nenapadlo, že se jedná o hřích.
    Nepřemýšlel si někdy o tom, že by sis založil Wattpad a publikoval tam? Myslím, že bych byla asi tvůj největší fanda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, to mě moc těší, že se ti to tolik líbí. Wattpad jsem si zkusil založit, nicméně mi nepřijde tolik dobrý. Ovšem mohu se o něj rozhodně pokusit :)

      Vymazat
  2. Paráda! Máš talent, kluku! Kŕasně se to čte .. Keep going a já ukládám tvůj blog do oblíbených, abych měla na cestách co číst!

    OdpovědětVymazat
  3. Dobre sa to číta! Na wattpade by si si asi získla čitateľov! :)
    Weirdhouse

    OdpovědětVymazat